Životní prostředí, krajina kolem nás - to jsou pojmy neustále skloňované ve všech pádech. Jak jsou ale slučitelné s dopravním oborem jakým je vnitrozemská plavba?

Mnoho lidí možná překvapí, že jejich spojení je mnohem užší, než s jinými dopravními obory.

Pro lepší ilustraci si nejprve rozdělme celý dopravní obor na dvě části - na vlastní dopravní prostředky, tzn. plavidla, a na dopravní cestu, kterou jsou v našem případě splavné řeky, nádrže a průplavy.

Plavidla

Jistě všichni známe plavidla sportovní, kánoe a jiné čluny. Tyto malé sportovní lodě se po řekách plaví a rozhodně v nich nespatřujeme nebezpečí pro přírodu. Ale co lodě nákladní, velké kolosy které pozvolna brázdí Labe a Vltavu i jiné řeky Evropy a světa?

Pro ilustraci zde máme srovnání měrné spotřeby energie a produkce CO2 u vnitrozemské plavby. Z těchto údajů plyne, že přímé zatížení okolí je v případě plavby jednoznačně nejnižší.

Další efekt, tzn. zatížení okolí hlukem, je zřejmé již ze srovnání jedoucí kolony kamionů, nákladního vlaku a motorové nákladní lodě. Hluk ve vzdálenosti 10 m od lodě je naprosto neporovnatelný vůči stejné vzdálenosti od vlaku nebo kolony nákladních automobilů. Rovněž znečištění okolí prachem, blátem a vibracemi je nejmenší.

Tyto faktory ilustruje přehled externích nákladů na nehody, exhalace a hluk u silniční, železniční a vodní dopravy. Všechny zde uvedené údaje vycházejí z průzkumu, který zpracoval PLANCO Consulting Gmbh. (SRN).

A co nebezpečí znečištění vody?
Ano, zcela jistě, ovšem je správné si položit otázku jakou mírou se na znečištění vody podílí plavba? Můžeme srovnávat plavidla před 50-ti lety nebo plavidla námořní pod vlajkami rozvojových zemí se současnými evropskými plavidly?.Naštěstí to lze a z porovnání získáme tyto informace - předpisy pro konstrukci plavidel a příslušné kontroly jsou v současné době tak přísné, že vylučují únik jakýchkoliv ropných nebo jiných látek, které by mohly způsobit znečištění vody.
Pravda, proti nekázni posádek plavidel se bojuje obtížněji, s jistou dávkou zadostiučinění můžeme konstatovat, že restrikce ze strany státních úřadů je účinná. Nebezpečí znečištění z havárie je výrazně nižší než u jiných oborů, neboť počet a závažnost havárií na přepravené množství zboží je rovněž výrazně nižší, než u jiných doprav.

Dopravní cesta

Druhou podstatně složitější kapitolou je dopravní cesta. Základní skutečností, kterou musíme zmínit hned na začátku, je vlastní povaha vodní cesty, která vždy zůstává přírodním prvkem v krajině a nikdy není cizím neživým prvkem, jakým je například dálnice nebo železniční trať. Ať se jedná o skutečný upravený tok, nebo uměle vybudovaný průplav, vždy zůstává v podstatě řekou, která se stává svým charakterem novým domovem pro živočichy a rostliny.

V tomto místě může mnoho lidí namítnout, že "betonová" koryta některých řek nebo průplavů do přírody nepatří. To je rozhodně pravda a s tím musíme jedině souhlasit. Nezapomínejme ale, že tyto stavby vznikaly v 50. až 70. letech 20. století a od té doby se mnoho změnilo. Pokud se podíváme na současné stavby, zde je naopak obtížně rozeznatelné původní koryto řeky od umělé vybudovaného průplavu. Tyto moderní příklady berme jako reprezentanty pro nově navrhované úpravy a novostavby vodních cest a společnými silami se snažme uspokojit zájmy všech zúčastněných stran.

Ano, vždy dojde k určitému zásahu do krajiny, ale tyto jizvy příroda zacelí velmi rychle a v případě dobře provedených prací dojde dokonce k obohacení flory a fauny v území, jak se tomu stalo v údolí řeky Altműhll v Německu.

Historické úpravy toků, nevhodně začleněné do krajiny zůstaly mementem minulé doby. Snažme se prosazovat jejich postupnou sanaci a uvedení do souladu s prostředím, které je pro nás - a nejen pro nás -životně důležité. Věřte, že se to vyplatí a odměnu, která se nám za to dostane nelze popsat slovy. Plavba může být průvodcem nahlédnutí do vodního světa a jeho tajemného nádechu, s vůni mokré trávy a zpěvu břehů řeky.