logo Vyhláška Ministerstva dopravy č. 222/1995 Sb.

 
 

Vyhláška Ministerstva doprava č. 222/1995 Sb.,
o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech,
společné havárii a dopravně nebezpečných věcí
ze dne 14. září 1995

Ministerstvo dopravy stanoví podle § 52 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě (dále jen "zákon"):

Zařazení vodních cest do tříd
(k § 3 odst. 2 zákona)

§ 1

(1) Vodní cesty v České republice se zařazují do tříd podle klasifikace vnitrozemských vodních cest uvedené v příloze č. 1.
(2) Určená třída vodní cesty stanoví, pro jaké největší plavidlo (dále jen "návrhové plavidlo") jsou na vodní cestě podmínky k jeho bezpečnému a plynulému provozu.

§ 2

(1) Dopravně významná využívaná vodní cesta uvedená v § 3 odst. 4 písm. a) zákona je vodní cestou IV.třídy v úseku Chvaletice-Mělník a vodní cestou Va.třídy v úseku Mělník-státní hranice se Spolkovou republikou Německo.
(2) Dopravně významná využívaná vodní cesta uvedená v § 3 odst. 4 písm. b) bodu 1 zákona je vodní cestou IV.třídy.
(3) Dopravně významná využívaná vodní cesta uvedená v § 3 odst. 4 písm. b) bodu 2 zákona je vodní cestou I.třídy.

§ 3
Vodní cesty účelové

Za vodní cesty účelové se považují:

a) vodní tok LUŽNICE od Kolodějí nad Lužnicí po ústí do vodního toku Vltavy,
vodní tok OTAVY od Kavkovny po ústí do vodního toku Vltavy,
vodní tok SÁZAVY od Pikovic po ústí do vodního toku Vltavy,
přehradní nádrž Baška,
přehradní nádrž Brněnská (Kníničky),
přehradní nádrž Horka (Stráž pod Ralskem),
přehradní nádrž Hracholusky,
přehradní nádrž Jesenice,
přehradní nádrž Lipno,
přehradní nádrž Nechranice,
přehradní nádrž Olešná,
přehradní nádrž Pastviny,
přehradní nádrž Plumlov,
přehradní nádrž Rozkoš,
přehradní nádrž Seč,
přehradní nádrž Skalka,
přehradní nádrž Těrlicko,
přehradní nádrž Žermanice,
Máchovo jezero,
Vodní plocha Velké Žernoseky,
rybník Oleksovice,
rybník Svět,
rybník Velké Dářko
b) těžební jezera štěrkopísku s těžbou prováděnou plovoucími stroji.

Rozměry vodních cest dopravně významných
(k § 3 odst. 2 zákona)

§ 4

Základními určujícími objekty dopravně významných vodních cest je plavební dráha a plavební komora.

§ 5
Plavební dráha

(1) Rozměry plavební dráhy jsou
a) nejmenší šířka přímé plavební dráhy v hloubce odpovídající ponoru návrhového plavidla
1. v řece
pro klasifikační tř. I …………………. 20 m,
pro klasifikační tř. IV, Va, Vb ………. 50 m,
2. v průplavu
pro klasifikační tř. IV, Va, Vb ………. 40 m,
b) nejmenší plavební hloubka, kterou tvoří součet přípustného ponoru plavidla a bezpečnostní vzdálenosti plavidla nade dnem vodní cesty. U nových a nově upravovaných vodních cest tato hodnota činí 2,20 + 0,50 m pro klasifikační tř. I a 2,80 + 0,50 m pro klasifikační tř. IV, Va, Vb. Bezpečnostní vzdálenost dna plavidla nade dnem vodní cesty (marže) činí
1. v řece
nejméně 0,30 m, u nových a nově upravovaných vodních cest nejméně 0,50 m,
2. v průplavu
nejméně 1,00 m pro klasifikační tř. IV, Va, Vb,
c) nejmenší poloměr zakřivení plavební dráhy
pro klasifikační tř. I ………………………. 400 m,
pro klasifikační tř. IV, Va ………………… 650 m,
pro klasifikační tř. Vb ……………………. 800 m.
(2) Plavební dráha se v oblouku rozšiřuje v závislosti na délce návrhové sestavy a poloměru oblouku.

§ 6
Plavební komora

(1) U nově budovaných plavebních komor jsou
a) nejmenší šířka pro tř. I ……………………… 6,0 m,
pro tř. IV, Va, Vb …………………………… 12,0 m,
b) nejmenší délka pro tř. I …………………….. 45,0 m,
pro tř. IV ……………………………………. 85,0 m,
pro tř. Va …………………………………….115,0 m,
pro tř. Vb …………………………………….190,0 m,
c) nejmenší hloubka nad záporníkem pro tř. I …. 3,0 m,
pro tř. IV …………………………………….. 3,5 m,
pro tř. Va, Vb ………………………………… 4,0 m.
(2) Rozměry rejdy plavební komory musí být v souladu s rozměry a kapacitou plavební komory.
(3) Rejdy jsou od řečiště odděleny dělicími zdmi nebo hrázemi, které svým lícem navazují na líc zdi plavební komory. Zhlaví dělicí zdi nebo hráze musí být situováno a uspořádáno tak, aby příčná složka rychlosti proudění vody v plavební dráze bezprostředně před svodidly nebo zhlavím dělicí zdi nepřekročila 0,2 m/sec.
(4) Horní hrana zdi plavební komory, dělicí zdi, dalb a svodidel musí být nejméně 1 m nad nejvyšší plavební hladinou, stanovenou Státní plavební správou (dále jen "nejvyšší plavební hladina"). Při rozmísťování dalb a vázacích prvků na dělicí zdi je vhodné dodržovat vzdálenost max. 33 m.
(5) Plavební komora musí být vybavena bezpečnostním zařízením, tj. vjezdovou, případně výjezdovou signalizací, úvaznými prvky ve zdech a na zdi plavební komory, výstupovými žebříky a vyhovujícím osvětlením po obou jejích stranách. Pro zvýšení plavební bezpečnosti může správce vodní cesty vybavit plavební komoru dalším zařízením. Při rozdílu hladin větším než 5 m je třeba kromě pevných vázacích prvků zřídit, u nově budovaných plavebních komor, i plovoucí vázací zařízení. Výškové členění pevných vázacích prvků činí nejvýše 1,5 m.
(6) Rejdy musí být vybaveny vyhovujícím osvětlením.

Plavebně provozní podmínky vodních cest
(k § 3 odst. 1 zákona)

§ 7

(1) Pro zajištění bezpečné plavby je třeba na sledovaných vodních cestách udržovat plavební hloubky, odstraňovat překážky v plavební dráze a provádět značení plavebními znaky podle Řádu plavební bezpečnosti 1), udržovat manipulační stezky, výstupová zařízení v břehovém opevnění a říční staničení.

1) Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní republiky.

(2) Na vodní cestě dopravně významné jsou mimo rejdy plavebních komor zřizována vývaziště s možností vyvázat loď ke břehu nebo kotviště k zakotvení lodi mimo plavební dráhu.
Vývaziště nebo kotviště musí umožnit stání nejméně tří návrhových plavidel a jejich vzdálenost nesmí přesahovat 8 km. V blízkosti přístavů, překladišť a plavebních zařízení je nutno zřídit obratiště plavidel.

§ 8
Křížení vodních cest

(1) Na vodní cestě dopravně významné smějí být stavěny mosty o nejmenší podjezdové výšce 7,0 m nad nejvyšší plavební hladinou. Při rekonstrukci mostních objektů musí být dodržena podjezdná výška nejméně 5,25 m nad nejvyšší plavební hladinou. U obloukových mostů musí být tato výška dodržena v šířce nejméně dvou třetin přilehlé plavební dráhy. Pokud nemže být dodržena hodnota podjezdné výšky, je nutno zřídit zvedací konstrukci mostu.
(2) Světlá vzdálenost mezi jednotlivými pilíři plavebního mostního otvoru, měřená kolmo na osu plavební dráhy, musí odpovídat šířce přilehlé plavební dráhy.
(3) Nad vodní cestou dopravně významnou smějí být zřizovány lanové dráhy a potrubí nejméně 12,0 m nad nejvyšší plavební hladinou, sdělovací vedení nejméně 15,5 m a elektrická vedení do napětí 110 kW nejméně 19,0 m nad nejvyšší plavební hladinou.
(4) Nad vodní cestou dopravně významnou pro plavidla o nosnosti do 300 tun smějí být stavěny mosty o nejmenší podjezdné výšce 4,0 m, lanové dráhy, sdělovací vedení a potrubí smějí být umístěna nejméně 10 m nad nejvyšší plavební hladinou, elektrická vedení do napětí 110 kV nejméně 12,0 m nad nejvyšší plavební hladinou.
(5) Elektrická vedení o napětí vyšším než 110 kV smějí být zřízena nad vodní cestou dopravně významnou, pokud bude jejich výška nad nejvyšší plavební hladinou, stanovená v odstavcích 3 a 4 zvýšena o 1 cm za každý 1 kV, který přesahuje 110 kV.
(6) Elektrická vzdušná vedení nesmějí být vedena přes objekt zdymadla (tj. plavební komora s rejdami a jezem) nebo v jeho blízkosti a jsou-li vedena přes vodní cestu, musí být vedena tak, aby nezpůsobovala nebezpečné odrazy pro radarovou navigaci na vodní cestě.
(7) Kabelové vedení může být uloženo do dna vodní cesty dopravně významné pouze v rýze chráněné záhozem, a to slaboproudé kabely v záhozu nejméně 120 cm vysokém, silnoproudé kabely nejméně ve 200 cm vysokém záhozu. Zához musí být v horní části z kamene alespoň o tlouštce 50 cm. Potrubí může být uloženo do dna vodní cesty rovněž v rýze pod záhozem nejméně 120 cm vysokém, ale nejméně polovina jeho výšky musí být z kamene. Kótu dna rýhy pro uložení vedení stanoví Státní plavební správa (dále jen "plavební správa").

1) Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní republiky.
2) Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).

§ 9
Přívozy

(1) Horní vodič přívozu na dopravně významné vodní cestě musí být nejméně 12,0 m nad nejvyšší plavební hladinou, na účelové vodní cestě nejméně 5,0 m.
(2) Spodní vodič přívozu musí být v každém případě označen.

Podmínky plavebního provozu v přístavech
(k § 6 odst. 3 zákona)

Provoz v přístavu
§ 10

(1) Plavidla musí před vplutím do přístavních bazénů zmírnit rychlost, aby bylo zabráněno škodlivým účinkům sání nebo vlnobití a poškození jiných plavidel nebo břehů.
(2) Vůdce plavidla smí vplout s plavidlem do vjezdu do přístavu nebo do přístavních bazénů jen tehdy, když se přesvědčil, že vjezd je volný. Stání ve vjezdu do přístavu a jednotlivých bazénů je zakázáno.
(3) Před vplutím do vjezdu přístavu a do jednotlivých přístavních bazénů, jakož i před vyplutím z nich dávají plavidla zvukové signály stanovené Řádem plavební bezpečnosti. 1)
(4) V přístavních bazénech smějí plavidla manévrovat a spojovat se do lodních sestav, pokud k tomu mají dostatek místa a neohrozí-li ostatní provoz přístavu. Při tomto manévrování nesmí vznikat škodlivé sání a vlnobití. Po celé délce přístavního bazénu musí být zachován prostor umožňující proplutí plavidel.

§ 11

(1) Plavidlo smí po připlutí do přístavu přistát na místě, kde neomezuje plavební provoz, pokud mu provozovatel pozemní části přístavu neurčil stanoviště.
(2) Je zakázáno přistávat k plavidlům naloženým nebezpečnými věcmi.
(3) Posádky jednotlivých plavidel jsou povinny si vzájemně pomáhat při přistávání a odplouvání, jakož i při přemisťování plavidel.

§ 12

Provozovatel vodní části přístavu zajišťuje potřebné plavební hloubky a plavební značení podle druhu sledované vodní cesty, v dohodě s plavební správou. Údržbu a opravy břehových úprav, nábřežních zdí a vyvazovacích zařízení zajišťuje jejich vlastník nebo správce.

§ 13

(1) Provozovatel pozemní části přístavu vhodným způsobem zveřejní základní pravidla provozu přístavu bezprostředně související s jeho plavebním provozem. Jedná se o:
a) počet plavidel, která mohou být vázána na jednotlivých stanovištích,
b) stanovení místa pro manipulaci s hořlavými nebo nebezpečnými věcmi,
c) stanovení místa a podmínek ukládání pevných i tekutých odpadů z plavidel, 2)
d) stanovení místa a podmínek odběru vody a elektrického proudu,
e) ostatní služby pro posádky plavidel, jako např. cesty pro výstup na břeh, sociální zařízení apod.
(2) Provozovatel pozemní části přístavu vede evidenci nakládaných a vykládaných plavidel včetně druhu a množství přeloženého zboží.
(3) Provozovatel pozemní části přístavu zajišťuje, aby
a) k osvětlování přístupových cest a lávek bylo používáno jen bezpečných svítidel,
b) použité světelné zdroje byly vždy zastíněny tak, aby nepůsobily rušivě na přístavní a plavební provoz.

§ 14

(1) Plavidla musí být na stanovištích řádně a bezpečně vyvázána, a to na zařízeních k tomu určených.
(2) Posádka plavidla smí odvázat jiné plavidlo jen se svolením jeho vůdce, hlídky nebo osoby pověřené dohledem na plavidlo a musí je potom, co odpadl důvod k odvázání, ihned řádně vyvázat.
(3) Sochory plavidel smějí být používány jen takovým způsobem, aby tím nebyly poškozeny břehy.
(4) Mezi plavidla, přístavní zdi, přistávací můstky apod., musí být vloženy odrazníky.
(5) Napínat lana, řetězy apod., přes plavební dráhu nebo přístavní bazén je dovoleno jen v případech nouze. O tom je nutno ihned vyrozumět plavební správu a zajistit stálý dohled a zřetelné označení.
(6) Vůdci plavidel stojících v přístavu (s výjimkou plavidel uvedených v § 22) musí v případě potřeby dovolit jinému plavidlu, aby se k jeho plavidlu vyvázalo, pokud tím není ohrožena bezpečnost nebo činnost jeho vlastního plavidla.
(7) Kotvení v přístavních bazénech je dovoleno jen v případě nouze.
(8) Při stání plavidla v přístavu nesmí žádné předměty přesahovat přes okraj plavidla.

§ 15

(1) Plavidla stojící u břehu musí být opatřena bezpečným přechodem na břeh. V noci musí být přechod osvětlen.
(2) Stojí-li plavidla vedle sebe, musí vůdci plavidel, která jsou blíže k břehu, dovolit zřízení přechodů přes tato plavidla.
(3) Vypouštění páry a horké vody z plavidel v přístavech se musí provádět tak, aby nedošlo k ohrožení osob nebo poškození majetku.

§ 16

(1) Na plavidle manévrujícím v přístavu musí být úplná posádka.
(2) Na plavidle samostatně stojícím v přístavním bazénu musí být hlídka. Skupinu plavidel stojících v přístavním bazénu může jejich provozovatel zajistit společným dohledem hlídky z jednoho plavidla.

Provoz v přístavu za zvláštních okolností

§ 17

Při zámraze vodní části přístavu je posádka plavidla povinna uvolňovat plavidlo z ledu. Posádka plavidla je rovněž povinna udržovat přiměřené protipožární otvory v ledu před přídí a za zádí plavidla.

§ 18

Při výskytu velkých vod, při vyhlášeném zastavení plavby nebo při jiném zákazu pokračování v plavbě může vůdce plavidla vyžít k ochraně přístav na nezbytně nutnou dobu při dodržení podmínek stanovených touto vyhláškou.

Provoz ve veřejných přístavech

§ 19

Plavidlo může volně vplout do veřejného přístavu, nebrání-li tomu bezpečnostní, hygienické a protiepidemické nebo celní předpisy.

§ 20

(1) K dlouhodobému stání plavidel ve veřejném přístavu mohou provozovatelé plavidel využívat pouze stálá stanoviště určená provozovatelem pozemní části přístavu.
(2) Místa určená pro určitá plavidla, určité provozovatele plavidel nebo určité náklady musí být označena plavebními znaky.

§ 21

(1) Vůdce plavidla musí plavidlo, které připluje do veřejného přístavu, ihned přihlásit a před odplutím z veřejného přístavu odhlásit u provozovatele pozemní části přístavu.
(2) Plavidla, která připlují do veřejného přístavu a s nezměněným nákladem i posádkou opustí veřejný přístav do 24 hodin, mohou být při přihlášce zároveň odhlášena.
(3) Zdrží-li se plavidlo, které bylo již odhlášeno, déle než 24 hodin ve veřejném přístavu, musí být tato skutečnost oznámena provozovateli pozemní části přístavu.

§ 22

Od ohlašovací povinnosti jsou osvobozena:
a) plavidla plavební správy a Policie České republiky,
b) záchranná a požární plavidla plující k místu nehody nebo k požáru,
c) plavidla, která dopravují osoby podle veřejně vyhlášeného jízdního řádu.

§ 23

(1) Hlášení připlutí a odplutí do veřejného přístavu se podává písemně provozovateli pozemní části přístavu. V hlášení musí být uveden druh a označení plavidla, jeho nosnost, ponor, výkon strojního pohonu, místo odkud plavidlo připlulo a kam pluje, čas připlutí (odplutí) a nutná data o nákladu.
(2) Dokud provozovatel pozemní části přístavu nepotvrdí odhlášku, nesmí plavidlo opustit veřejný přístav.

§ 24

(1) Ve veřejném přístavu je zakázáno
a) neodůvodněné používání zvukových signálních prostředků nebo zbytečné hlomození a jiné rušení klidu,
b) jakékoli zneužití přístavního zařízení,
c) používání vodní části přístavu ke koupání, zábavným a sportovním účelům,
d) rozrušování ledové celiny pomocí plavidel bez souhlasu plavební správy,
e) odebírání písku, štěrku a jiných zemin, jakož i ledu, pokud se nejedná o údržbu přístavu,
f) chytání ryb.
(2) Ve veřejných přístavech smějí být opravy plavidel prováděny jen takovým způsobem, aby nebyl ztěžován přístavní provoz.

Zdravotní a veterinární péče

§ 25

Plavidla v přístavu podléhají zdravotnímu a veterinárnímu dozoru podle zvláštních předpisů 3) . Vůdci plavidel jsou povinni ihned hlásit provozovateli pozemní části přístavu každý výskyt infekce nebo podezření z jejího výskytu, a každý úraz nebo úmrtí na plavidle. Provozovatel pozemní části přístavu je povinen uvědomit o výskytu infekce nebo podezření z jejího výskytu ošetřujícího lékaře nebo veterináře, o úrazu nebo úmrtí plavební správu a Policii České republiky.

§ 26

(1) Plavidlo, na němž se vyskytl případ infekce nebo podezření z jejího výskytu anebo která přijíždí z infikované oblasti, musí vztyčit černožlutou vlajku "L" Mezinárodního signálního kódu. Za tmy se vlajka nahrazuje dvěma oranžovými světly, umístěnými na stožáru pod sebou a viditelnými ze všech stran.
(2) Byla-li nařízena karanténa plavidla, řídí se styk s takovým plavidlem pokyny ošetřujícího lékaře a veterináře, provozovatele pozemní části přístavu a plavební správy.
(3) Opatření zdravotního nebo veterinárního dozoru jsou závazná pro všechny uživatele přístavu a pro všechny osoby zdržující se na přístavním území a na plavidlech.

§ 27
Jiná bezpečnostní a provozní opatření

Vypukne-li na plavidle požár, je třeba učinit opatření k uhašení požáru a v případě ohrožení okolí musí být plavidlo ihned přemístěno na bezpečné místo, popřípadě vůbec odstraněno z přístavu. Není-li to podle daných okolností možné, musí být ihned odstraněna plavidla, která jsou v dosahu nebezpečí.

Veřejné přístavy
(k § 8 odst. 4 zákona)

§ 28

Veřejnými přístavy na sledovaných vodních cestách jsou:
1. Přístav P r a h a - R a d o t í n
Přístav tvoří levý břeh Berounky v říčním km 0,65 – 1,2 s přilehlou pozemní částí.
2. Přístav P r a h a - S m í c h o v
Přístav tvoří přístavní bazén na levém břehu Vltavy v říčním km 57,24 – 55,54 s přilehlou pozemní částí.
3. Přístav P r a h a - H o l e š o v i c e
Přístav tvoří přístavní bazén na levém břehu Vltavy a levý břeh Vltavy v říčním km 49,31 – 46,64 s přilehlou pozemní částí,
4. Přístav P r a h a - L i b e ň
Přístav tvoří přístavní bazény na pravém břehu Vltavy v říčním km 48,74 – 47,54 s přilehlou pozemní částí.
5. Přístav K o l í n
Přístav tvoří levý břeh Labe v říčním km 83,5 – 84,6 s přilehlou pozemní částí.
6. Přístav M ě l n í k
Přístav tvoří přístavní bazény na pravém břehu Labe a pravý břeh Labe v říčním km 0,7 – 3,0 s přilehlou pozemní částí.
7. Přístav L o v o s i c e
Přístav tvoří levý břeh plavebního kanálu v říčním km 49,5 – 50,3 s přilehlou pozemní částí.
8. Přístav Ú s t í n a d L a b e m
Přístav tvoří
a) překladiště ve Vaňově na levém břehu Labe v říčním km 67,5 – 68,7 s přilehlou pozemní částí,
b) přístav Ústí nad Labem – Krásné Březno na levém břehu Labe v říčním km 71,8 – 75,3 s přístavními bazény a s přilehlou pozemní částí.
9. Přístav D ě č í n
Přístav tvoří
a) přístav Děčín – Rozbělesy na levém břehu Labe v říčním km 92,0 – 94,2 s přístavním bazénem a s přilehlou pozemní částí,
b) přístav Děčín – Loubí na obou březích Labe v říčním km 95,0 – 98,2 s přilehlou pozemní částí.

Společná havárie
(k § 32 odst. 2 zákona)

§ 29

(1) Podkladem pro výpočet náhrad a příspěvků ve společné havárii jsou hodnoty platné v době a v místě skončení plavby, při které ke společné havárii došlo, pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Vynaloží-li se místo výdajů, které by náležely do společné havárie, nějaké jiné mimořádné výdaje, uhradí se ve společné havárii až do výše částky výdajů, které by náležely do společné havárie.

3) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČSR č. 104/1987 Sb., kterou se určují nakažlivé lidské choroby ve smyslu trestního zákona.

§ 30

(1) Je-li plavidlo ztraceno, hradí se cena plavidla v nepoškozeném stavu po odečtení výdajů za opravu škod, které nenáleží do společné havárie, případně též po odečtení výnosu z prodeje zbytků plavidla. Cenu plavidla i výši výdajů na opravy určí soudní znalec.
(2) Je-li plavidlo poškozeno, hradí se výdaje za opravu. Škodu vyšetří a určí soudní znalec.
(3) Nahrazují-li se při opravě staré věci novými, sníží se úhrada o srážky odpovídající rozdílu mezi cenou nových a cenou starých věcí (tzv. srážky "nové za staré"). Srážky činí u plavidel, motorů, strojů a kotlů od druhého do pátého roku provozního stáří jednu pětinu, od šestého do desátého roku provozního stáří jednu čtvrtinu a od jedenáctého roku provozního stáří jednu třetinu, až do jednoho roku provozního stáří se nesráží nic. U kotevních řetězů činí srážka jednu šestinu, u vlečných lan jednu čtvrtinu, u kotev se nesráží nic. Z částky náhrady zbývající po provedení srážky "nové za staré" se odečte ještě popřípadě zbytková hodnota starých věcí, které se nahrazují novými.
(4) Náhrada za poškození plavidla nemůže být vyšší než částka, která by se měla hradit při ztrátě plavidla.

§ 31

(1) Je-li náklad ztracen, hradí se cena, jakou by měl v nepoškozeném stavu po odečtení částky odpovídající škodám, které nenáleží do společné havárie, jakož i po odečtení ušetřeného přepravného, cla a jiných výloh.
(2) Je-li náklad poškozen, hradí se rozdíl mezi cenou ve stavu nepoškozeném a cenou ve stavu poškozeném. Byl-li poškozený náklad prodán, uhradí se rozdíl mezi čistou cenou v nepoškozeném stavu a čistým výtěžkem z prodeje.

§ 32

(1) Ztráta přepravného se hradí částkou odpovídající hrubému přepravnému po odečtení částky, kterou by byl dopravce nucen vynaložit na získání přepravného, kterou však v důsledku úkonu společné havárie nevynaložil, jakož i po odečtení čistého výtěžku z přepravy jiného nákladu, za nějž bylo přepravné ztraceno.
(2) Plavidlo, přepravné i náklad přispívají ke společné havárii podle své skutečné hodnoty. K hodnotě se připočtou náhrady přiznané plavidlu, přepravnému i nákladu ve společné havárii. Od hodnoty přepravného se odečtou výdaje na získání přepravného, které by byl dopravce uspořil, kdyby bylo došlo ke ztrátě plavidla v době úkonu společné havárie.

§ 33

(1) Ve společné havárii se nehradí ztráta ani poškození nákladu úmyslně nehlášeného nebo nesprávně hlášeného při podání k přepravě, byl-li však takový náklad zachráněn, přispívá ke společné havárii.
(2) Ztráta nebo poškození nákladu, jehož cena byla při podání k přepravě hlášena nižší částkou, se hradí podle ceny hlášené, avšak takové věci přispívají hodnotou skutečnou.
(3) Zavazadla cestujících a osobní svršky přispívají ke společné havárii jen tehdy, byla-li na ně vydána přepravní listina nebo poskytne-li se za ně náhrada ve společné havárii.

§ 34

(1) Stanovení náhrad a rozvrhu příspěvků ve společné havárii (dále jen "dispaš") se provede v sídle provozovatele plavidla.
(2) Provozovatel plavidla je povinnen učinit bez odkladu opatření potřebná k vypracování dispaše. Odkládá-li splnění této povinnosti, je kterýkoliv účastník oprávněn zařídit vyhotovení dispaše.
(3) Výlohy vyhotovení dispaše se vyúčtují ve společné havárii.

Doprava nebezpečných věcí
(k § 36 odst. 1 zákona)

§ 35

Žádost o povolení dopravy nebezpečných věcí, jejichž seznam tříd je obsažen v příloze č. 2, obsahuje úřední název věci, objem přepravy, její časový rozvrh, místo nakládky a určení a druh plavidla dopravujícího nebezpečné věci.

§ 36

Odesílatel zvlášť vyznačí nebezpečné věci dopravované vodní dopravou při objednávání dopravy a podle stanovených podmínek pro přepravu připojí k průvodním listinám charakteristiku nebezpečných věcí, druh nebezpečí a opatření pro případ mimořádné události. Při dopravách do zahraničí musí být pokyny uvedeny, kromě češtiny, v některých světovém jazyce nebo v jazyce země určení a zemí tranzitu.

§ 37

(1) Dopravce je oprávněn použít k dopravě nebezpečných věcí jen plavidla, která jsou způsobilá k této dopravě podle podmínek stanovených zvláštním předpisem. 4)
(2) Plavidlo dopravující nebezpečné věci musí být označeno příslušnými znaky podle Řádu plavební bezpečnosti. 1)

§ 38

V osobní vodní dopravě je cestující oprávněn vzít si jako zavazadlo na loď nebezpečné věci jen v rozsahu a za podmínek, které stanoví smluvní přepravní podmínky.

4) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách.

§ 39
Závěrečné ustanovení

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:
PhDr. Stráský v.r.

Příloha č. 1

Klasifikace vnitrozemských vodních cest

Poznámky ke klasifikační tabulce
(1) Třída vodních cest je určena půdorysnými rozměry člunů nebo tlačných sestav.
(2) Údaj ponoru pro konkrétní vodní cestu musí být určen s přihlédnutím k místním podmínkám.
(3) Uvedené údaje jsou charakteristické pro sestavy s nejrozšířenější nosností používané na daných vodních cestách.
(4) S přihlédnutím k bezpečnostní vzdálenosti, která je cca 30 cm mezi vrchním bodem konstrukce lodi nebo jejího nákladu a spodní hranou mostní konstrukce.
(5) Pro přepravu kontejnerů jsou schváleny následující údaje: 5,25 m – pro plavidla přepravující kontejnery ve 2 vrstvách, 7,00 m – pro plavidla přepravující kontejnery ve 3 vrstvách.
(6) Prvé označení se uvádí podle současné situace, druhé s přihlédnutím k budoucím změnám a v některých případech i současné situace.

Příloha č. 2

Seznam tříd nebezpečných věcí

Číslo Název
1a Výbušné látky a předměty
1b Předměty obsahující výbušné látky
1c Zápalné látky, náplně do ohňostrojů apod.
2 Stlačené, zkapalněné nebo rozpuštěné plyny pod tlakem
3 Hořlavé kapaliny
4.1 Hořlavé tuhé látky
4.2 Samozápalné látky
4.3 Látky, které při styku s vodou vyvíjejí zápalné plyny
5.1 Látky působící vznětlivě
5.2 Organické peroxidy
6.1 Jedovaté látky
6.2 Látky vzbuzující odpor nebo infikující látky
7 Radioaktivní látky
8 Žíravé látky
9 Jiné nebezpečné látky a předměty

Poznámka:

Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – ADR, 1. díl, Příloha A, podborný seznam nebezpečných věcí je uveřejňován v publikacích SEVT.

   
 
 

Optimalizováno pro rozlišení 800x600

© Sdružení JODI
plavba@plavba.cz

Poslední aktualizace:
3.1.2000